Příběh o muži, který doslova zachránil celý svět

Představte si následující situaci: Hlídáte celou zemi před raketovým útokem. V případě takového útoku máte zmáčknout velký červený čudlík a tím zneškodnit nepřítele. Jenže vám něco říká, že přístroj lže. Co uděláte?
Toto je příběh o muži, který doslova zachránil celý svět před katastrofou.

Sovětský podplukovník Stanislav Petrov zažil přesně takovou situaci. Odehrálo se to 26. září v roce 1983, kdy Sovětský svaz očekával odplatu za sestřelení korejské stíhačky. Při jeho noční směně v bunkru poblíž Moskvy se rozsvítila kontrolka, že USA odpálily nukleární hlavice. Za 22 minut by dorazily do Ruska a Stanislav měl pouze pár minut na rozhodnutí. (A my se rozhodujeme, co si vezmeme na sebe!)

Jeho prací bylo sledovat monitor, ohlásit nadřízeným jakýkoliv útok a odpovědět ničivou silou. Čtyřicet minut po půlnoci vzlétla jedna raketa. Spolehlivost satelitního systému byla v minulosti zpochybněna, ale přístroj hlásil útok. Proč by Spojené státy vyslaly jen jednu hlavici, pomyslel si. Usoudil, že je to omyl.

Jenže za chvíli indikoval systém, že byla vystřelena druhá, třetí, čtvrtá a pátá raketa. Stále si myslel to samé, ale měl toto dilema: kdyby to byl skutečný útok, pak by byl Sovětský svaz zdevastovaný bez možnosti provést odvetný úder a on by selhal. Na druhé straně, kdyby to nahlásil vedení, tak by zaútočili možná úplně zbytečně. Tak či onak je výsledek jistý – miliony mrtvých.

Rozhodl se věřit intuici a signály ignoroval. Jeho úsudek byl správný a předešel nukleární válce, nukleární zimě a celosvětové panice.

Následky jeho činů

Stanislav byl intenzivně vyslýchán a ač ho nepotrestali, ani ho nepochválili. Již nebyl spolehlivým důstojníkem, a tak byl přidělen na méně důležité pracovní místo. Na jeho nadřízené bylo vržené špatné světlo, protože jejich podřízený neuposlechl rozkazy.

Nakonec z armády odešel a žil v poměrné chudobě. Za hrdinu se nepokládá. „Byl jsem ve správný čas na správném místě.“ V roce 2004 obdržel World Citizen Award, natočil se o něm dokument a byl pozván do New Yorku na rozhovor s novinářem Walterem Cronkitem.

Stále si myslíte, že jeden člověk je moc malý na to, aby něco změnil? Je dobré věřit intuici? Kdyby tento JEDEN muž nebyl tam, kde byl, tak já bych nebyl, kde jsem. Ani VY. Život je drahocenný a měli bychom si ho nesmírně vážit. Mrazí mě po zádech z této skutečné události.